Javorníky 2017
"V knize na vrcholu Makyty jsem četl "Kdo nešel z Papajského sedla na Makytu, nepoznal Javorníky....". Kdo tu byl, tak ví......
Každý rok na jaře a na podzim vyrážíme s Merlinem na vícedenní, samostatný trek, toulat se krajinou a poznávat jejího ducha.
Někdy loni na podzim, padl požadavek od mojí ženy, na příjemně strávený víkend na horách k našemu Xtému výročí a než stihla vyslovit "ve Wellness", měl jsem bleskem jasno :-D , přerušil její řeč a předběhl s návrhem treku Javorníky, zakončený přechodem největší místní přírodní rezervace Javorníků.
Návrh se nakonec nesetkal s odporem, téměř naopak a navíc se nabídli kamarádi, kteří tímto způsobem moc času nestrávili, že nás doprovodí. A nezůstalo jen u nich. Ve finále ale vyrážíme pouze v sestavě Já, Hany, Michal, Merlin a Daffyk.
Trasa měla asi 31km, s nastoupanýma 1 316 m a sestoupanýma 1 444 m. Z konečné ve Velkých Karlovicích nás čekala pořádná rozcvička v podobě prudkého stoupání. Přes Malý Javorník dorážíme na chalupu Portáš někdy po 16hod. Dáváme teplé polévky (česnečku, kyselici, pivko, palačinky :-) ). Zasloužíme si to. Fouká, je celkem chladno. Pouze když vyleze Oskar, trochu to hřeje. Michal zůstává a my se s Hany stěhujeme kolem Kohutky, kde dáváme luxusní kávu!, do lesa a pomalu hledáme vhodné místo se závětřím na nocleh. Spíme pod polojasným, hvězdným širákem. Dnešních 13km bylo převážně do kopce.
Ráno pospíme, posnídáme, dochází nás Michal, který přenocoval na Portáši a hlásí, že ráno tam ukazoval teploměr 2°C. Balíme kufry a vyrážíme po hřebeni s nádhernými výhledy směr Papasjké sedlo. Sestup do jeho středu je slušný sešup. Svačíme a radíme se co dál. Svým jedním hlasem přehlasuji Michala a Hany, kteří preferují sestup do "civilizace", nějakých 8km a s mírnou nepřesností o mírném stoupání na Makytu volíme delší a pro ně nevědomky sakra náročnější variantu. Po pár desítkách metrů přichází úsek, který by skousl i lano :-) . Rezervací Makyty procházíme za svitu slunce a klidu pralesa.
Poslední kilometry dědinou Huslenky se mohou zdát nekonečné. Je ale cestou co obdivovat. Stačí nespěchat.... Hoďka čekání na lokálku utíká s babičkou doručenými dětmi jako voda........
Kdo viděl seriál doktor Martin s Miroslavem Donutilem, dobře si domyslí místní malebnou, divukrásnou krajinu. Bez lánů řepky olejky a kukuřice. Zatím! A doufám že ještě dlouho..... Bylo a je tu krásně.....
